30 let spolupráce, stovky vyvinutých aplikací a lidé,
kteří pro nás pracují třeba i od našeho vzniku.
Právě takového partnera nacházejí klienti v naší firmě s názvem Marbes.
Psal se rok 1993...
... a česká společnost se teprve začala dozvídat, jak vlastně funguje tržní hospodářství. V Plzni se Petr Vybíral s Pavlem Hádkem (ve spolupráci s Josefem Benešem) rozhodli zkusit podnikat na vlastní pěst. Začali s aplikacemi pro firmy, účetnictví, sklady, sledování zásob… Zásadní impulz přinesl v roce 2001 Miroslav Dvořák, zaměření společnosti se posunulo více do oblasti vývoje softwaru pro státní správu a samosprávu.
V čem vidíme základ úspěchu?
Člověk je tvor společenský, což věděl už Aristoteles. Tudíž se neobejde bez spolupráce s ostatními. Marbes je proto založen jako společnost, která nenabízí jen produkt nebo službu. Nabízí spolupráci. A to už od svého vzniku v 90. letech, kdy hesla jako „proklientský přístup“ ještě nikdo neznal.
Právě budování trvalých vztahů se zákazníky, odlišující nás od řady jinak zdatných konkurentů, nám jistě pomohlo tam, kde jsme dnes: zaměstnáváme okolo stovky odborníků, přičemž někteří jsou s námi dokonce ještě z těch „devadesátek“. Průměrná doba, po niž lidé u nás pracují, dokonce přesahuje 11 let.
Náš konsolidovaný obrat dosahuje okolo 130 milionů korun a kromě „mateřské“ Plzně disponujeme pobočkami také v Praze a Brně. Pracujeme pro řadu měst, firem a obcí třeba i desetiletí. A stejně přistupujeme i k našim dodavatelům.
Ing. Petr Vybíral
Výkonný a finanční ředitel, majitel společnosti
Základem není software, ale spolupráce
"Někdy je lepší zaměstnance moc neřídit a raději se spolehnout na jejich inteligenci, motivaci a chuť jít za společným cílem", říká spolumajitel Marbesu Petr Vybíral. Od 90. let, kdy stál u zrodu této firmy, se naučil, že základem úspěchu je spolupráce – ať už s klienty, dodavateli či zaměstnanci.
Jak a proč jste vlastně začali podnikat?
Za minulého režimu jsem byl jako středoškolský student na praxi ve strojírenském podniku Škoda Plzeň. Jakmile jsem přišel pozdě, byť jedinou minutu po šesté hodině, musel jsem následně napracovat 15 minut. Tehdy jsem si řekl, že jestli to někdy půjde dělat jinak, tak to udělám. A měl jsem štěstí, že přišel rok 1989…
Také mám trochu problém s domnělými autoritami, které se snaží ukazovat svoji nadřazenost nad podřízenými. Já se naopak snažím najímat do firmy lidi, kteří jsou lepší než já.
Jak jste začínali?
Na začátku jsme samozřejmě neměli žádnou představu o podnikání. Bylo to období všeobecného růstu, kdy odevšud přicházela poptávka. Začali jsme programovat a v roce 1994 přibrali první dva kolegy, kteří jsou tu s námi mimochodem dodnes. Už tehdy nám bylo jasné, že občas budeme pracovat o víkendech či po večerech,
a naopak nebudeme lpět na tom, aby tady lidé seděli, když nemají co dělat.
Zase tak malá firma ale už nejste. Zaměstnáváte stovku lidí. Jak lze v tak velkém kolektivu uplatnit pružný přístup s oboustrannou důvěrou?
I když už nejsme garážová firma, pořád znám každého zaměstnance osobně a se všemi si tykám. U řady lidí znám i jejich partnery. Máme šest organizačních jednotek, přičemž každou z nich řídí člověk, který je s námi v permanentním kontaktu. Při dvojnásobku lidí by to asi už nešlo.
Kromě toho je tu ještě jedna věc. Z kybernetiky jsem se naučil systémy vnímat zhruba jako „černou skříňku“, do které není zase tak moc vidět. Když upravíte vstupy, změní se výstupy. Abyste ale věděl jak, musíte ten systém znát dokonale. Člověka nikdy dokonale nepoznáte, takže i možnosti jeho řízení jsou omezené. Proto ho můžete řídit jen částečně. A někdy je dokonce lepší ho neřídit. Přesněji řečeno, ne až na úroveň úplného detailu, ale raději se spoléhat na jeho inteligenci, schopnost a chuť spolupracovat a také jít za společnými cíli.
Jak se udržuje zaměstnanec tolik let, aby byl spokojený, ale také pořád motivovaný?
Jedině vztahem. Samozřejmě i penězi, ale to má své limity. Hrozby a podobné věci už nefungují vůbec. I když to někteří manažeři tvrdí, ale moje zkušenost je opačná. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se pořád mění, protože každý z nás má v jiném věku jiné plány, ambice a potřeby. Proto se i ten vztah pořád musí vyvíjet.
Co je základem vaší podnikatelské filozofie?
Pro mě je klíčové slovo spolupráce. Když se vrátím k zaměstnancům, aktuálně 55 lidí je u nás více než 10 let,
15 lidí více než 20 let. V mnoha případech to nejsou jen zaměstnanci, ale i kamarádi. Je to nesmírně důležité. Protože my prodáváme jen práci lidí. Vytváříme a zavádíme software, skoro nic nenakupujeme.
Tak jak se snažíme chovat k lidem, tak se snažíme chovat i k zákazníkům. Někdy trvá roky, než klienta získáme. Tím spíš se snažíme, aby neměl důvod od nás odcházet. Někteří jsou proto s námi třeba 15 let.
Kdo je vaším typickým zákazníkem?
Město, kraj, příspěvková organizace, eventuálně obec minimálně třetího stupně. Vytvoření softwaru pro takovéhoto zákazníka představuje jen začátek spolupráce. Nejdřív software vyvinete, pak ale musíte školit lidi, udržovat a aktualizovat vše podle potřeb… Lidé se mění, mohou se změnit i požadavky zadavatele. Vezměte si tak jednoduchou věc, jako když se město rozhodne jinak stanovovat a vybírat nějaké poplatky, pokuty nebo vytvářet a zveřejňovat usnesení. Totéž se týká volební či sociální agendy, pokut… K tomu se ještě mohou měnit lidé, kteří s vaším softwarem pracují. Takže musíte být neustále k dispozici a nabídnout alespoň částečnou jistotu, že tu budete i zítra a za pár let.
Co přesvědčí klienta, že právě vy ho lidově řečeno nehodíte přes palubu hned, jak zaplatí? Nejen formálně, ale i skutečně?
Zase jedině dlouhodobý vztah. Politická reprezentace se mění, ale v rámci úřadu jsou lidé třeba léta, někdy i celou pracovní kariéru. Pokud nás znají a mají s námi dobrou zkušenost, je to nejlepší doporučení. Koneckonců i my nakupujeme třeba auta stále od stejného dodavatele, protože s ním máme dobré zkušenosti.
